Praha > Lysá n. Labem

Březen - za kamna vlezem

Ale spíš:

Březen - ven vylezem

Takže když mi @tttweety oznámila, že se jednu březnovou sobotu chystá na jednodenní workshop o vlasech, nebylo vůbec pochyb o tom, že pojedu s ní a pokusím se naběhat nějakou tu chybějící kilometráž na letošní hlavní výzvu v podobě B7.

Plán byl veskrze jednoduchý. Autem se nechat odvézt do Prahy a v době konání workshopu vyběhnout zpět k domovu po svých. Protože mi ale mapy hlásili trasu dlouhou cca 140 kilometrů (což je přece jen trochu moc), cestou zpět jsme se měli zase potkat (původní plán byl přibližně někde v Čelákovicích).

Začátkem trasy se stalo Václavské náměstí. A Pražáky asi nepřekvapím, když podotknu, že začátek trasy (vyjma snad Malešic/Hrdlořez) příliš nenadchl...

Start

Pokud mě ale prvních cca 15 kilometrů Prahou nebavilo, pak trasa od Černého mostu přes Satalice, Jenštejn a dál na Brandýs n. Labem byla super! Samá lesní/polní cesta, rybníky, potoky...

Konečně lesem

Hopsa hejsa do Brandejsa

V Brandýse jsem se pak navíc poměrně rychle prokličkoval ke stezce podél Labe. Ta mi vydržela přes Lázně Toušeň až do obce Káraný. Tam jsem se zase pro změnu dostal na lesní cestu podél kolejí směr Lysá n. Labem a za slunečného počasí dorazil ke klášteru, kde mě po domluvě s @tttweety čekal konec trasy. V tu dobu už jsem měl v nohách po téměř 6 hodinách 45 kilometrů. Celkově tak moje čtvrté překonání maratonské vzdálenosti.

Finiš

Trasa

Vzhledem k tomu, že to bylo opravdu příjemně strávených několik hodin (jakkoliv zvláštně to může znít) a při pohledu do map na zbytek trasy, která převážně vede dál podél Labe, jsem se rozhodl, že jednou to zkusím odběhnout celé. Oželím snad jen těch zhruba úvodních 15 kilometrů z Václaváku na Černý most a pokusím se těch zbývajících přibližně 125 kilometrů absolvovat od brzkého rána, do večerních hodin na jeden zátah.

Někdy příště

Příprava na B7 tedy stále pokračuje. O víkendu jsem absolvoval i první letošní kopce v Orlických horách (o tom ale potom). Neprobíhá to sice podle plánu, ale to se ostatně děje spíš zřídka. Mám menší kilometráž, než bych si v tuhle chvíli představoval. Ale hlavní je nakonec vždycky setrvat. Klíčem je totiž konzistence...

Už ostatně tak nějak vím, co to je běžet přes noc. Nebo jaké to je běžet ultra. Na začátku června si ještě vyzkouším, jaké to je, se pohybovat 24 hodin. Znovu na svém oblíbeném "oválu", kde už jsem absolvoval maraton, i dvanáctihodinovku. Ano, tentokrát se (někteří z nás) skutečně pokusí strávit na okruhu celý den...

No a pak už se bude start v Třinci skutečně blížit a příprava vrcholit. Tak snad mě zastihne v dobré formě...